Upřímně řečeno, několik týdnů už přemýšlím, jak tenhle článek začít, jak v něm sepsat co nejvíce svých myšlenek a pocitů, které bych vám ráda sdělila.Jak jste si pravděpodobně všimli, tak většina článků týkajících se blogu začínají větou typu "Moc bych se vám chtěla omluvit, ale poslední dobou vůbec nestíhám". Takhle by to ale být přece nemělo, i přesto, že mám poslední dobou dost osobních problémů (o těch se vám tady však vypisovat nebudu, přeci jen koho by to asi tak zajímalo…), do školy nevím, jestli mám dřív dávat dohromady kalkulační listy a finance na banket, nebo se učit několikastránková témata k mluvení na angličtinu, či dělat různé další projekty a při tom všem se ještě stíhat učit.
Rozhodně bych tohle všechno nechtěla použít jako výmluvu k tomu, že blog nefunguje, tak jak má. Vlastně jsem si za poslední dny uvědomila, že dřív jsem měla taky plno věcí k řešení, a i přesto jsem to i s blogováním zvládala. Takže problém je víceméně v tom, že i přesto, že mě tohle všechno baví, Meryl mi přijde naprosto úžasná atd., začala jsem blog brát jako něco co prostě -musím-, pokud čtu nějakou novinku o Meryl, vlastně kolikrát ani v podstatě neřeším tolik to, co je tam napsáno, ale spíš to, jak a kdy si najdu čas to všechno přidat na blog. Rozhodně bych tu s tím nechtěla skončit, přeci jen to pro mě tady hodně znamená a díky Meryl jsem poznala plno nových lidí, jenž mi poměrně dost přirostli k srdci a jsem ráda, že jsme se poznali a dodnes se v rámci možností osobně setkáváme.
Pro mě teď tudíž nastává situace, kdy se budu muset rozhodnout, jak dál, jak všechno tohle vyřešit… Abych pravdu řekla, vlastně ani sama nevím, v mém životě je teď tolik otázek, a já již nemám sílu hledat na ně odpověď. Mé jediné štěstí je v tom, že jsem poznala někoho, kdo mi sice na mé otázky odpovědět nedokáže, ale téměř vždy mě dokáže navést na správné místo, kde hledat. Věřili byste tomu, že osoba, kterou jsem měsíce nenáviděla, je pro mě najednou něco jako spřízněná duše? Nevěřila bych tomu, že to je možné, ale je to tak.
No abych to tak trošku shrnula, nejspíš si teď od blogu dám nějaký čas pauzu, nebo možná ne, co já vím. Potřebuji si jen všechno nějak rozmyslet, dát dohromady, co bych teď potřebovala a taky chtěla a hlavně jak se to všechno dá zkombinovat s blogem.
Budu moc ráda, pokud se k tomuto článku (plném nesmyslů, které nemůžete pochopit, ale i přesto jsem měla potřebu vám je sdělit) vyjádříte.
Předem vám moc děkuji za váš čas, který (doufám, že alespoň někteří) strávíte čtením tohoto článku,
Vaše Lucka














































