MERYL STREEPOVÁ: Vzala jsem bágl a stopovala po o Evropě
Má pověst jedné z nejlepších hereček dneška - i minulosti. Přitom z ní sálá vlídnost obalená jemnou noblesou. MERYL STREEPOVÁ (59) vyprávěla o svém mládí, o dětech, o strachu, o štěstí i o svém posledním filmu, muzikálu MAMMA MIA!
Ten den foukal vítr v řeckém Lagonisi silně. Vlny se tříštily o skály pod hotelovou terasou, venku pražilo slunce, v prostorném bungalovu byl ale chládek. Po celou dobu si nesundala z očí lehce zabarvené brýle. Mluvila potichu a každé její slovo jako by zůstávalo viset ve vzduchu. Vypadala líp, než by člověk od ženy v jejím věku čekal. Byla srdečná, ale ne familiární, občas použila gesto, které známe z jejích filmů. Hranice mezi hercem a jeho postavami je fakt tenká.
Písničky z muzikálu Mamma Mia! evokují sedmdesátá léta. Co vás napadá, když si vybavíte samu sebe v té době?
Vidím docela hezkou mladou holku plnou úzkosti, že není dost hezká, že je trochu tlustá, že má moc velký nos ... Nejradši bych ji objala a řekla jí: Neboj, holka, všechno bude dobrý.
Ve vašem případě je to víc než jen "dobré" - máte pověst nejlepší herečky své generace. Jak se s ní žije?
Je to rozhodně lepší, než kdyby se o vás psalo, že jste nemožná, nebo kdyby vás každý ignoroval. Ale zas takový med to není. Nálepka "velké herečky" mi hodně překáží, stojí mě obvykle dost energie a dost panáků přesvědčit kolegy, že jsem docela normální "herečka obecná". Pověst je něco jako velká chlupatá gorila, která je všude o krok před vámi, a vy ji musíte porazit, aby přes ni ostatní viděli, jaká skutečně jste, aby pochopili, že respekt a ostych není na místě.
Před čím jste měla respekt vy, když vám bylo dvacet pětadvacet?










































